Rodiny Strasserových a Rainerových

Dvě rodiny pocházející z tyrolského Zillertalu na svých cestách zpívali lidové písně nadšenému publiku od Lipska až po New York či Petrohrad. Jednalo se rodinu Rainerových z Fügenu a sourozence Strasserovi z Hippachu. Byli spoluzakladateli takzvané tradice Tyrolských národních pěvců a jejich nejznámějšími představiteli. Do jejich repertoáru patřila i vánoční píseň Tichá noc, svatá noc.

Příběh obou zpívajících rodin a jejich spojení s nejznámější váoční písní na světě začal díky staviteli varhan Carlu Mauracherovi z Fügenu. Ten působil mezi lety 1824 a 25 v kostele Sv. Mikuláše v Oberndorfu u Salcburku, kde se věnoval opravám varhan. Píseň si pak odvezl i do svého rodného Zillertalu. Rychle se zde rozšířila a začala se zpívat o Vánocích.

Talentovaní sourozenci Strasserovi zpívají píseň v Německu

Sourozenci Strasserovi byli první, kteří píseň prokazatelně představili jako pěvecká skupina obecenstvu. Rodina pocházela z Laimachu u Hippachu. Otec, Lorenz Strasser byl sedlák a obchodník s rukavicemi. Společně se svými dětmi žil v domě, dnes už známém pod názvem „Strasserhäusl“. Během zimních měsíců cestoval a na nejznámějších německých trzích jako například v Lipsku nebo Berlíně prodával své zboží. Doprovázeli ho jeho muzikálně nadané děti Anna (nar. 1802), Josef (Peppi, nar. 1807), Amalie (nar.1809), Caroline (nar. 1813) a Alexander (nar. 1794, zemřel ovem již r. 1831). V krojích všichni společně zpívali tyrolské národní písničky, aby tak přilákali zákazníky. Sourozenci měli údajně zazpívat poprvé publiku „Tichou noc“ v roce 1831 v Lipsku na adventních trzích. A poté i během vánoční mše královské saské dvorní kapele v Pleißenburgu.

Velký úspěch v roce 1832 v Lipsku 

Inzerát v lipském deníku v prosinci 1832 oznamoval koncert sourozenců Strasserových v Hotelu de Pologne. Je doloženo, že při tomto vystoupení kromě tyrolských melodií zazněla také vánoční píseň „Tichá noc, svatá noc“. Nakladatel August Robert Friese z Drážďan publikoval (pravděpodobně v roce 1833) brožuru s názvem „Čtyři pravé tyrolské písně“. Čtvrtá z nich byla známá „Stille Nacht! Heilige Nacht!“.

Po tomto uveřejnění následovaly další výtisky písně v Německu. A přestože koleda nepopiratelně pochází ze Salcburska, mělo se dlouho za to, že se jedná o tyrolskou nebo zillertalskou lidovou píseň. Svůj podíl má na této domněnce také fakt, že si sourozenci Strasserovi původní melodii trochu poupravili. Tím se dále díky tisku, ale také dalším, především tyrolským pěveckým skupinám, po celém světě proslavila původně církevní skladba jako lidová písnička.

Koncerty sourozenců Strasserových

Po svém velkém úspěchu se vydali sourozenci Strasserovi jako cestující pěvecká skupina na turné po Německu. Vystupovali mimo jiné v Drážďanech, v Berlíně a v Königsbergu. Jejich dojemné podání klasických vánočních skladeb inspirovalo také jiné umělce. Některé písně Strasserových tak převzal do svého repertoáru i berlínský chrámový sbor. Král Fridrich Vilém IV. označil „Tichou noc“ dokonce za svou oblíbenou skladbu. Po brzkém úmrtí jedné z členek souboru, Amalie Strasserové, přestali sourozenci veřejně vystupovat. Jejich hudba a především koleda „Stille Nacht! Heilige Nacht!“ již ale začala kolovat po světě.

Úspěšní „Ur-Rainerovi“

Roku 1939 se rozhodl další obyvatel Zillertalu proslavit lidovou hudbu ve světě. Byl to Ludwig Rainer z Fügenu. Tehdy mu bylo pouhých 18 let. Chtěl procestovat Ameriku se svým kvartetem, známým později také jako „The Rainer Family“. Ludwig Rainer (narozen 1821) pocházel ze známé pěvecké rodiny. Již první generace takzvaných „Ur-Rainerových“ (Pra-Rainerovi) slavila jako cestující pěvecká skupina velké úspěchy. Vystupovali společně mezi lety 1824 až 1839. Skupina se skládala nejprve ze čtyř členů: sourozenci Maria (narozena 1788), Felix (narozen 1792), Franz (narozen 1794) a Joseph (narozen 1800). Později se přidal ještě další bratr, Anton. Jak se traduje, rodina zpívala na zámku ve Fügenu dokonce i rakouskému císaři Františkovi I. a ruskému carovi Alexandru I. Ten byl talentem „Ur-Rainerových“ tak nadšen, že je hned pozval do Petrohradu. Tato cesta se sice kvůli úmrtí cara nezdařila, stejně však sourozenci mohli na základě písemných doporučení cestovat po celé Evropě po panovnických dvorech a vystupovat před knížaty nebo králi. V roce 1827 odjeli do Anglie. Jejich koncerty se tam setkaly s obrovským úspěchem. Klavírní virtuos Ignaz Moscheles přeložil nejoblíbenější písně do angličtiny a uveřejnil je pod názvem Tyrolean Melodies. Král Jiří IV. přivítal sourozence Rainerovi na svém dvoře dokonce několikrát. Zillertalští muzikanti tak měli možnost poznat i budoucí královnu Viktorii. V roce 1838 se vydali znovu do Anglie na její korunovaci.  Roku 1839 se konalo jejich poslední veřejné vystoupení.

Ludwig Rainer a jeho rodinné dědictví

Aby bylo možné navázat na úspěch první generace pěvců z rodu Rainerových, musela být skupina okolo Ludwiga Rainera naprosto profesionálně zorganizovaná a dokonale obsazená. Na turné se s ním tedy nakonec vydávala i jeho sestřenice Helene Rainer, Margarethe Sprenger a Simon Holaus.

V roce 1839 odjeli na své americké turné, které trvalo do roku 1843. Jejich cesty vedly z Bostonu do New Yorku a dále do St. Louis a Philadelphie. Je pravděpodobné, že na Štědrý večer 1839 v New Yorku před Hamiltonovou sochou v jejich podání v Americe poprvé zazněla „Stille Nacht! Heilige Nacht!“.

Zatímco první generace Rainerových cestovala na doporučení, mladší „Rainer Family“ měla již profesionální organizaci. Po úspěšné řadě koncertů, při kterých se občas měnilo obsazení skupiny, procestoval Ludwig Rainer jako takzvaný Tyrolský národní pěvec Evropu. S nejrůznějšími uskupeními vystupoval mimo jiné v Paříži, v severoněmeckých městech, v Turecku a také v Petrohradě. U Achensee v Tyrolsku nechal postavit po svém návratu do vlasti hotel Seehof, ve kterém se dále udržovala tyrolská kultura a zpěv. Ludwig Rainer zemřel v roce 1893.