Historie

Touha po míru

Píseň Tichá noc, svatá noc, představuje poselství plné naděje. Je světovou písní míru a v roce 2011 se dostala na seznam kulturního dědictví UNESCO. V roce 1816 text napsal salcburský duchovní Joseph Mohr v němčině, což bylo v té době poměrně neobvyklé. Šlo mu ale především o pospolitost a o spojení lidí. Jako farář sám dobře rozuměl těm, kteří trpí. Do své básně vtiskl vlastní, hlubokou víru.

Klidná vánoční píseň představuje poselství míru. Její síla překonává hranice zemí, jazykové bariéry, náboženství i celá staletí. Skladba začíná jako ukolébavka pro novorozeného Ježíška. Odráží se v ní ale také doba, ve které vznikla, a osobnost jednoho z jejích autorů. Mladý kněz Joseph Mohr velice dobře znal starosti lidí. V textu písně jim však dal naději a víru v lepší časy.

O Vánocích roku 1914, téměř pět měsíců po propuknutí první světové války zněla „Tichá noc, svatá noc“ i ze zákopů. Zpívala se na obou stranách  konfliktu. Do té doby nesmiřitelní protivníci si začali v různých jazycích společně notovat a modlit se. Ekonom a filozof Leopold Kohr ze salcburského Oberndorfu publikoval v exilu v USA během druhé světové války několik článků zaměřených proti nacismu. S láskou ve svých novinových sloupcích vzpomínal na svůj domov a vánoční koledu, kterou přirovnával k politické písni. V roce 1941 si „Silent Night“ v zahradách Bílého domu společně zazpívali s hloučkem několika dalších lidí i Franklin D. Roosevelt a Winston Churchill.